* jako prezident kontinentálního kongresu: Když bylo prohlášení přijato, Hancock byl předsedou Kongresu. Pro předsedkyně bylo standardní praxí, aby podepsal oficiální dokumenty, a díky tomu byl Hancockův podpis nejvýznamnějším dokumentem.
* symbol vzpoury: Hancock byl v Bostonu bohatým obchodníkem a prominentní postavou, což z něj činí cíl britských úřadů. Jeho odvážný podpis, velký a jasný, sloužil jako vzdorné prohlášení o nezávislosti. Byl to způsob, jak říct:„Tady jsem, pojď a dejte mě!“
* publicita a legitimita: Prohlášení mělo být široce cirkulováno a číst a Hancockův podpis, jak podle jeho velikosti, tak podle jeho známosti, by pomohl zajistit, aby dokument dostal maximální pozornost. Dokument také přidal pocit legitimity a autority.
Hancockův podpis byl v podstatě praktickou nutností i mocným prohlášením o vzdoru a odhodlání k příčině nezávislosti. Stala se symbolem americké revoluce, připomínkou rizik, které podstoupily ti, kteří se odvážili osvobodit od britské vlády.