1. Materiálnost: Báseň je typicky vyjádřena jazykem a existuje jako psané nebo mluvené dílo. Naproti tomu socha je trojrozměrný fyzický objekt, často vytvořený z hmotných materiálů, jako je kámen, kov, dřevo nebo hlína. Materiálnost sochy dodává hmatovou kvalitu a hmatatelnou přítomnost, která se liší od nehmotné povahy básně.
2. Formulář a struktura: Básně mají často specifickou strukturu, jako jsou sloky nebo verše, a využívají literární prostředky, jako je rytmus, rým a metr. Sochy mají naproti tomu vizuální formu a strukturu, definovanou svým tvarem, velikostí, proporcí a uspořádáním. Sochař tyto prvky využívá k vytvoření vizuální kompozice, která vyjadřuje význam a emoce.
3. Multisenzorická zkušenost: Básně při čtení nebo poslechu zapojují především sluch nebo zrak. Sochy však mohou zapojit více smyslů současně. Lze se jich dotýkat, dívat se na ně z různých úhlů a dokonce i vydávat zvuky, pokud jsou začleněny kinetické prvky. Tato multismyslová zkušenost dodává interpretaci uměleckého díla jiný rozměr.
4. Výklad: Básně se často spoléhají na obrazný jazyk, symboliku a narážky, aby vytvořily vrstvy významu a povzbudily čtenáře k interpretaci a kontemplaci díla. Sochy, i když jsou také otevřené interpretaci, mohou sdělovat své poselství příměji prostřednictvím své vizuální formy a symboliky. Perspektiva, pozice a fyzická interakce diváka se sochou mohou ovlivnit jeho chápání a prožívání.
5. Kontext a prostředí: Básně lze číst a oceňovat v různých prostředích a jejich význam může být ovlivněn osobními zkušenostmi čtenáře a kontextem, ve kterém se s nimi setká. Sochy jsou však často specifické pro dané místo a navrženy tak, aby existovaly v konkrétním prostředí. Fyzický prostor, světelné podmínky a okolí hrají zásadní roli při utváření diváckého zážitku ze sochy.
Celkově, zatímco báseň a socha mohou sdílet podobná témata nebo koncepty, rozdíly v médiu vedou k odlišným smyslovým zážitkům, interpretacím a způsobům zapojení do uměleckého díla.