Transformace: Řečník v sonetu vyjadřuje pocit údivu nad tím, jak se jeho milovaná může měnit a vyvíjet, jak fyzicky, tak emocionálně. Žasne nad tím, jak se jim zdá, že čas plyne jinak a jak jejich láska překračuje hranice běžné lidské zkušenosti.
Snaha o krásu: Sonet také oslavuje krásu a touhu řečníka ji zachytit a zachovat. Svou milovanou přirovnává k uměleckému dílu a pomocí bohatých a živých obrazů popisuje fyzickou krásu, která ho přitahuje. Sonet zdůrazňuje napětí mezi prchavostí krásy a touhou řečníka, aby trvala navždy.
Síla lásky: Sonnet 40 se také dotýká síly lásky a její schopnosti transformovat a povznést mluvčího i milovaného. Řečník uvádí, že díky své milované se cítí důstojnější a schopnější, než by jinak byl, a zdůrazňuje transformační sílu lásky.
Závěr: Sonnet 40 je svědectvím trvalých témat transformace, hledání krásy a síly lásky. Shakespeare mistrovsky splétá tato témata dohromady a vytváří sonet, který je osobní i univerzální a rezonuje u čtenářů napříč časem.