1. Antiiluzionistické sady: Brecht odmítl realistické kulisy a místo toho použil abstraktní nebo stylizované kulisy, aby diváky oddaloval od iluze reality a podpořil kritické myšlení. Tyto sady se často skládaly z jednoduchých a funkčních struktur, které bylo možné snadno přeskupit tak, aby reprezentovaly různá místa.
2. Nelineární příběhy: Brechtovy hry často využívaly nelineární vyprávění, roztříštěné struktury a záběry do minulosti, aby narušily konvenční postupy vyprávění. Tato nekonvenční struktura měla za cíl zabránit tomu, aby se diváci pasivně pohltili příběhem, a povzbuzovala je k aktivní analýze událostí a témat.
3. Efekt odcizení (Verfremdungseffekt): Jedním z ústředních rysů Brechtova abstraktního divadla je „efekt odcizení“. Tato technika zahrnuje prezentování známých situací nebo postav neznámým nebo neočekávaným způsobem, aby se vytvořil pocit oddělenosti. Tím chtěl Brecht povzbudit publikum, aby kriticky zkoumalo a zpochybňovalo sociální, politické a ekonomické systémy prezentované na jevišti.
4. Brechtovští herci: Herci v Brechtových inscenacích často přijali odtažitý, emotivní přednes a vyhýbali se emocionální identifikaci se svými rolemi. Tento styl se snažil zabránit tomu, aby se publikum citově zapletlo do postav, a místo toho se soustředilo na analýzu sociálních a politických problémů zkoumaných ve hře.
5. Prolomení čtvrté zdi: Brecht někdy používal techniku prolomení čtvrté stěny, kdy herci přímo oslovují publikum, komentují hru nebo své postavy. Tato technika dále zdůrazňuje umělost divadelního zážitku a podněcuje diváky k aktivnímu zapojení a kritické reflexi prezentovaných témat.
6. Didaktické prvky: Brechtovo abstraktní divadlo často obsahovalo didaktické prvky, jako jsou písně, básně a sbory, které explicitně sdělují politické nebo společenské poselství hry. Tyto prvky posilují vzdělávací a kritické záměry hry a nutí diváky kriticky přemýšlet o vznesených otázkách.
7. Spolupráce: Brecht kladl důraz na spolupráci v tvůrčím procesu, do utváření inscenace zapojil herce, režiséry, designéry a dramaturgy. Tento přístup založený na spolupráci umožnil rozmanitost úhlů pohledu a přispěl k celkové kritické a analytické povaze divadelního zážitku.
Celkově se Brechtovo abstraktní divadlo snažilo zpochybnit tradiční divadelní konvence a zapojit diváky do kritického a analytického zkoumání sociálních, politických a ekonomických problémů, vzdalovalo je od emocionální angažovanosti a podporovalo zvýšený smysl pro uvědomění a reflexi.