1. K překonání jeho omezení: Close trpěl vzácným neurologickým onemocněním zvaným prosopagnosie, také známým jako obličejová slepota, kvůli němuž bylo obtížné rozpoznávat tváře. Cítil silné nutkání čelit tomuto stavu a pokusit se porozumět tomu, jak tváře fungují, což ho vedlo k vytvoření jeho typických portrétů založených na mřížce.
2. Chcete-li prozkoumat lidskou podobu: Close byl fascinován složitostí a individualitou lidských tváří a jeho obrazy se staly způsobem, jak rozpitvat a pochopit jemné variace, díky nimž je každý člověk jedinečný.
3. Experimentování s uměleckými technikami: Close byl neúnavný inovátor, neustále posouvající hranice umění. Experimentoval s různými médii, technikami a měřítky, často používal nekonvenční metody, jako je použití vlastního těla jako štětce.
4. Vytvoření vizuálního dialogu: Closeovy malby nebyly pouze o vytváření realistických zobrazení, ale o vytváření dialogu s divákem. Chtěl zpochybnit způsob, jakým se díváme na tváře, a přimět nás čelit vrozeným předsudkům a předpokladům, které do našeho vnímání přinášíme.
5. Vyjádřit svou vlastní identitu: Closeova umělecká díla byla hluboce osobní a jeho zkoumání lidské tváře bylo často odrazem jeho vlastních bojů a triumfů. Jeho práce prozkoumávaly témata identity, vnímání a lidského stavu a nakonec odhalila jeho vlastní jedinečnou uměleckou vizi.
Kromě těchto motivací Close maloval také pro čirou radost z umělecké tvorby a pro uspokojení z zvládnutí svého řemesla. Jeho oddanost své práci a jeho neúnavné experimentování ho přivedly k tomu, aby se stal jedním z nejvlivnějších umělců své generace.