1. Vnitřní hodnota: Umění má neodmyslitelnou hodnotu a krásu, bez ohledu na jeho předmět nebo kontext. Je ceněn pro své estetické kvality, schopnost vyvolat emoce a sílu inspirovat a poskytovat potěšení.
2. Autonomie umění: Umění by nemělo být omezováno společenskými očekáváními, morálními kodexy nebo politickými tlaky. Umělci mají svobodu vyjadřovat se autenticky a zkoumat tvůrčí možnosti bez zátěže vnějších očekávání.
3. Osobní výraz: Umění je formou osobního vyjádření, kde umělci prostřednictvím své práce sdělují své jedinečné pohledy, zkušenosti a emoce. Umožňuje jednotlivcům prozkoumat svůj vnitřní svět a sdělit jej ostatním.
4. Umělecký zážitek: Zážitek z umění je ústředním bodem této filozofie. Zapojit se do umění, ať už jako tvůrce nebo pozorovatel, je považováno za hodnotnou a obohacující činnost, která zvyšuje kvalitu života.
5. Smyslové a emocionální reakce: Umění se neomezuje na racionální myšlení nebo intelektuální analýzu. Jeho cílem je vyvolat smyslové a emocionální reakce a nabídnout estetické a viscerální zážitky, které hluboce rezonují s jednotlivci.
6. Integrace umění a života: Umění je vnímáno jako nedílná součást života, nikoli oddělená od něj. Zlepšuje naše chápání lidské zkušenosti, dodává krásu našemu okolí a podporuje kreativitu v různých aspektech života.
Filozofie „umění pro život“ vznikla na konci 19. století, zvláště spojená s estetickým hnutím a dekadentním hnutím v Evropě. Ovlivnila další umělecká hnutí, jako je symbolismus a modernismus, a nadále rezonuje mezi umělci, kritiky a uměleckými nadšenci, kteří oceňují umění pro jeho vnitřní kvality a transformativní zážitky, které nabízí.