1. Personifikace: Pes, ústřední postava básně, je personifikován jako cítící bytost s emocemi a myšlenkami. Pes je zobrazen jako „bdí nad hrobem“, „vzpomíná na minulost“ a cítí radost i smutek.
2. Snímky: Báseň vytváří živé vizuální a smyslové obrazy prostřednictvím popisného jazyka. Fráze jako „dlouhé šedé stíny“, „vítr mezi stromy“, „noční chlad“ a „hvězdy jako vzdálené oči“ pomáhají vykreslit živý obraz prostředí a atmosféry.
3. Symbolismus: Báseň používá symbolické prvky k vyjádření hlubších významů. Pes představuje věrnost, společnost a vzpomínky, zatímco hrob symbolizuje smrt, touhu a vzpomínku. Měsíc a hvězdy naznačují plynutí času a trvalou přítomnost psích vzpomínek.
4. Metafora: Báseň kreslí paralely mezi psí neochvějnou oddaností a stálostí nebeských těles. Řádek „Měsíc a hvězdy také sledují, / Jako věrní strážci“ přirovnává psí bdění ke spolehlivé přítomnosti měsíce a hvězd.
5. Aliterace: Opakování souhláskových zvuků, zejména „w“ a „l“, dodává básni muzikálnost a důraz. Například „hlídání nad hrobem“, „vítr mezi stromy“ a „dlouhé, osamělé bdění“ všechny představují aliteraci.
6. Začlenění: Báseň často používá přerušování, běh vět přes zalomení řádků, aby vytvořil pocit kontinuity a plynutí. Tato technika pomáhá udržet vyprávění a emocionální dynamiku básně.
7. Obrázkový jazyk: Báseň je bohatá na obrazný jazyk, včetně přirovnání („Jako věrní strážci“) a metafor. Tato srovnání posilují emocionální dopad básně tím, že vykreslují souvislosti mezi psími zážitky a univerzálními lidskými emocemi.
Celkově tato poetická zařízení spolupracují na vytvoření dojemné a evokující básně, která zkoumá témata loajality, smutku a trvalé síly paměti.