Charakteristiky objektivního vypravěče:
1. Nestrannost: Vypravěč se vyhýbá tomu, aby se přikláněl na stranu nebo odhaloval své osobní pocity ohledně postav nebo událostí v příběhu. Poskytují informace nezaujatým způsobem, aniž by posuzovali nebo vyjadřovali jakékoli preference.
2. Omezená perspektiva: Objektivní vypravěči mají obvykle omezenou perspektivu, sdílejí pouze to, co lze pozorovat a slyšet, aniž by se ponořili do myšlenek nebo emocí postav (pokud to není výslovně nutné pro děj).
3. Externí zaměření: Vyprávění se zaměřuje především na vnější akce a události spíše než na vnitřní myšlenky nebo emoce. Vypravěč se chová jako vnější pozorovatel, spíše popisuje, co se děje, než aby analyzoval, proč se to děje.
4. Nastavení scény: Objektivní vypravěči upřednostňují zasazení scény a poskytování faktických informací o okolí, čímž čtenářům dávají živé zobrazení prostředí, ve kterém se příběh odehrává.
5. Použití třetí osobou: Objektivní příběhy jsou obvykle vyprávěny z pohledu třetí osoby (on/ona/to). To umožňuje pocit vzdálenosti mezi vypravěčem a postavami, což přispívá k nestrannosti vyprávění.
6. Přesné informace: Cílem objektivních vyprávění je prezentovat přesné a spolehlivé informace. Vypravěč záměrně nezkresluje ani nepřehání události, aby podpořil konkrétní úhel pohledu.
7. Neodsuzující tón: Tón vyprávění je obvykle přímočarý, popisný a věcný, vyhýbá se emocionálnímu jazyku, který by mohl ovlivnit vnímání čtenářů.
Zaujmením objektivního vypravěčského postoje umožňuje autor čtenářům utvořit si vlastní závěry a interpretace příběhu, aniž by byl ovlivněn osobními předsudky vypravěče. Tento přístup může propůjčit vyprávění pocit autenticity a povzbudit čtenáře ke kritickému myšlení.